Nela v koučinku - Příběh Dity

Nela předala pomyslnou štafetu ve sdílení svého příběhu Ditě. Dita je mladá dívka co ji čeká spousta života před sebou a teď pracuje na tom, aby byl takový jaký ona chce. Držme ji pěsti a podpořte ji Murka Mu moc děkuji za odvahu sdílet svůj příběh a Nela Holková děkuji za to co bylo holky hodně štěstí

Jmenuji se Dita, je mi 21 let a již od dětství mě provází sociální fobie a kupa dalších, nutno poznamenat, že naprosto iracionálních a zbytečných strachů. Taktéž mám od přírody nízké sebevědomí a občas mě přepadnou sebevražedné myšlenky. Na střední škole jsem studovala grafiku. Vůbec mě to nebavilo a nešlo mi to. S počítači se moc nekamarádím, mám mnohem radši kytičky. Asi se ptáte, proč jsem se tedy nešla vyučit floristkou? Inu, protože zaprvé rodiče ponejprve trvali na tom, že musím mít maturitu a zadruhé, jelikož bych do té školy musela dojíždět vlakem, a toho jsem se hrozně bála. Jakmile jsem přišla ze školy, pravidelně jsem brečívala. Trápila jsem se a neviděla jsem žádné východisko.

Jednoho dne mi moje milovaná teta pověděla o koučinku u paní Marcely Hlaváčkové. Napřed jsem podlehla skepsi. V minulosti jsem čas od času obíhala psychology, kteří mi moc nepomohli. Moje zoufalost ale byla tak velká, že jsem tomu nakonec dala šanci. Můj první koučink u paní Hlaváčkové mi domluvila teta. Šla jsem na něj a zjistila jsem, že mi ty koučinky velice vyhovují a hodně mi pomáhají. Zatímco jiní psychologové si s vámi častokrát o problémech pouze povídají a moc vám vaše trable nepomohou vyřešit, paní Hlaváčková koučuje jinak. Pomáhá mi hledat příčiny mých strachů a problémů, společně nacházíme metody k jejich překonávání a řešení.

Chodím na koučink již od 24.8.2020 a za tu dobu se mi povedlo hned několik pozitivních věcí. Například odmaturovat navzdory tomu, že jsem si myslela, že to nikdy nezvládnu. Ráno v den maturity jsem si pomyslela – to ani nemá cenu do té školy jít, moc toho neumím, to určitě nedám. Nakonec jsem se ale před maturitní komisi dostavila a úspěšně odmaturovala . Dalším mým velkým strachem bylo telefonování. Nezvládala jsem to a cítila jsem při tom silnou úzkost. V dnešní době si již bez svíravých úzkostných pocitů dokážu telefonicky objednat čínu či si domluvit preventivní prohlídku u zubaře. Ač jsem nějaká strachy částečně zkrotila, je jich ještě spousta, které teprve čekají na to, až z nich pod vedením paní Hlaváčkové učiním strachy krotké a poslušné.

Když mě přepadnou ty nejčernější myšlenky a já si říkám „Proč se moje duše musela inkarnovat do fyzické podoby?“,vzpomenu si na to po čem toužím a čeho chci dosáhnout. Toužím po tom milovat a být milována; být šťastná a sebevědomá; pracovat jako floristka; podnikat; psát a vydávat úspěšně knihy; koupit si koně, jezdit na něm a trávit s ním čas; najít si přítele a blízké kamarády a kamarádky...